Když nezapadáš, nejsi jako každej druhej...

 Je už takovou stálicí v našich putováních životem, že naše okolí není vždy tak otevřené a přátelské k smýšlení a způsobu života, který vedeme. Ať už jste vegan nebo katolík, máte rádi metal nebo jste zkrátka introvert, každý z vás jednou v životě určitě okusil trpké odmítnutí společností, které dokáže člověka znechutit a rozesmutnět. Ačkoliv je to asi tak běžné, jako každá jiná interakce s lidmi, vím, jak speciálně tato situace bolí ty, kteří chtějí zapadnout.

V praxi takové odmítnutí skousneme mnohdy velmi statečně, ale pravdou zůstává, že uvnitř nás to roztáčí ozubená kola výčitek, zda člověk neudělal něco špatně. A občas ano... Může se stát, že si neseme vinu za tohle malé "vyvržení" společností. Něco jsem v nevhodnou dobu zmínila, zbytečně jsem řešila problém, který se mě netýká, šla jsem příliš proti proudu, když to nebylo na místě, a tak dále... A právě tahle vina je mnohdy trpčí než nepodmíněné odmítnutí okolím. Ve škole nebo jinde, vždycky se najde někdo, kdo je nesympatický většinové převaze. A jestli jste to právě vy, čtěte pozorně.

Jste zkrátka jiní. 

To, že se lišíte, z vás automaticky nedělá outsidera. Často jste tak zajímaví a fascinující, že se okolí spíše bojí s vámi přijít do bližšího styku. Nemusí to být odmítnutí, jen odtažitost vůči něčemu novému a zvláštnímu. Střední škola je krutá a nechává jizvy, když nezapadáte, ale v budoucnu se svět ještě několikrát otočí kolem své osy a s ním i naše životy. Teď jste možná "podivín" či "ten divnej", ten s jinou barvou pleti nebo vyznáním, ten, co dělá a poslouchá tohle a tamto, za pár let ale můžete být v davu ten nejvíc unikátní člověk mezi stádem jednotvárných lidí. V tomto případě vaše okolí potřebuje projevit více porozumění a empatie a jednou pro vždy pochopit, že vaše jedinečnost z vás nedělá někoho, kdo nestojí za interakci.

Jdete proti proudu z hlavou vztyčenou. 

Pokud jste člověk, který si je dobře vědom svých schopností a častokrát k různým situacím přistupujete jinak než většinová společnost, jste asi přítomni těmto nepříjemným interakcím častěji než by bylo zdrávo. Naučte se být pokorní. V tomto odstavci promlouvám částečně i sama k sobě. Občas je potřeba umět ustoupit a podřídit se, nebít zatvrzelý a pevně rozhodnutý o své pravdě. Lidi často odrazujeme tím, že málo nasloucháme a nepoužíváme dostatek empatie. Jsem tím případem. Chci zapadat, ale neumím usměrnit svoje ego, které moje okolí vnímá jako nadřazené a arogantní, ačkoliv je namyšlenec to poslední, čím bych chtěla být.

Jste introvert. 

Vaše duše prozkoumává společenské interakce jinak. Je to stálá plavba po neprobádaných vodách, na kterých vaše loď bloudí v kruhu a nemůže se z něj vymotat. Často totiž ani nechce. Dejte svému okolí šanci. Lidé kolem vás jsou tak různí. Nevytvářejte si stereotypy běžného člověka, nedávejte na první dojmy a špatné zkušenosti. Neuzavírejte se. Vyzkoušejte, jak krásné je mluvit s lidmi, kteří se věnují stejnému koníčku, uznávají stejné životní hodnoty a prožili podobné situace. Nebojte se také, že by vás okolí nepřijalo. Společenský život je neustále dobrodružství, a ačkoliv jsou jeho cesty občas trnité, dokáže být i krásný a nabízí nespočet prožitků, které v ústraní nikdy nezažijete. Samotářství může být cestou pouze pro někoho, kdo ještě nezažil, jak vzrušující může být život mezi přáteli, kteří vám rozumí a naslouchají.

Nechcete zapadnout. 

Pokud hrdě stojíte na okraji a nepociťujete, že byste v ústraní o něco přicházeli, upřímně vám vaši vlastnost závidím. Vaše rozhodnutí si nenechte rozmluvit mým sluníčkářským postojem, ale mějte vždy na paměti, že oceán zvaný "společnost" je dost hluboký na to, aby jste v něm poznali i takové lidi, se kterými si budete skvěle rozumět, ačkoliv patří do vašeho okolí, které vy striktně odmítáte.

Láska k vašemu okolí pramení ze schopnosti sebereflexe. Když se náhodou dostaneme na okraj společnosti, je nutné se zamyslet nad tím, co nás do této situace postavilo. Jak už se dnes často používá: "Lásku dáš, lásku dostaneš..." Což se stalo frází s téměř vyprchaným významem. Do této situace bych to formulovala spíše tak, že pokud chcete od okolí přijetí a porozumění, musíte umět tyto věci lidem kolem vás dát. Nečekejte od společnosti přátelské obětí, pokud nejste natolik pokorní, abyste dokázali některé své názory a postoje usměrnit.

Tento můj postřeh by mohl vyznít jako útok proti sebelásce a apelace na to, abychom potlačili sebe sami na úkor druhých. Tak to není. To, jak unikátní jste, je v každém případě tím největším pokladem, který si od nikoho nenechte vzít. Čím blíže se dostávám mezi různé okruhy lidí, tím více si uvědomuji, jak je naše "já" úžasné a jedinečné. I ve vašem okolí je škála různých osobností, které bojují s tím samým problémem. Někdo se s odmítnutím umí vypořádat skvěle, protože po přijetí ani netouží. Pokud jste ale jako já a milujete prozkoumávat společnost, i přesto, že jste vy sami trochu outsideři, berete nejspíš tyto situace těžce. Naučte se ale to, jak důležité je projevit ke svému okolí vstřícnost a empatii. Často ani nevíme, proč jsme pro okolí nesympatičtí, ale vždy je způsob, jak pomocí sebereflexe a empatie najít k lidem cestu. Cesty se přirozeně někde rozplétají, ale nikdo netvrdí, že se nakonec znovu nesetkají. Stačí se jen trochu snažit najít správný směr, který nás zavede k další spojnici.

Společnost je plná variabilních lidí, kteří se stále potřebují učit, jak zvládat interakce s okolím, jak být empatičtí a rozumně řešit rozpory s lidmi. Pokud nezapadáte právě proto, že se lišíte barvou pleti, vyznáním, smyslem pro oblékání, sexuální orientací a tak dále, je vaše okolí právě tím, které potřebuje pořádný doušek sebereflexe a pochopení. Pokud se potýkáte s obtížným zvládání sociálních interakcí a jdete s pevným názorem proti proudu, je jen na vás, jak dokážete pracovat s vlastním egem a pochopit, jak důležité je umět vyslechnout názor ostatních a projevit vstřícnost těm, od kterých ji požadujete.